Mnoho lidí, včetně mne, chodí spát s tím, že nemá uspokojivý pocit ze splněných úkolů daného dne. Tedy – pokud jsou vůbec úkoly stanoveny! Někdy mám pocit, že se necháme ovládat okolnostmi kolem nás, ačkoli bychom měli okolnosti sami ohýbat v náš prospěch. Proč to neděláme? Je to pohodlnost? Nebo je to tím, že nás to nikdo neučil? Nebo slabou vírou v to, že je Božím záměrem, aby každý člověk svou realitu vytvořil? Kolo světa se neustále točí, jede a nezastaví se. A my jako bychom se nedokázali vymanit z té odstředivé síly, která nás vzdaluje od radostného života. Z osobní i konzultační praxe pak vidím, že výsledkem takového stavu je pocit životního zmaru, úzkosti, deprese z neprojeveného talentu. Člověk má pocit, že uvízl tam, kde nemá být, neví co dělat, neví kam jít, neprosperuje, cítí se duševně mrtev a je plný strachu. A to se následně projevuje na tělesné úrovni v podobě nemocí.
Dříve jsem si myslela totéž. Byla jsem bezmocný zhmotněný strach. Vůbec jsem netušila, jakou MOC má člověk. No vážně, člověk je mocný a dokonce má úkol svou moc rozeznat, rozvinout a použít pro sebe i společnost. K tomu, abychom to dokázali, potřebujeme UVĚŘIT, že člověk je zmocněn žít podle svého unikátního osobního plánu života, který máme ve svém srdci přichystán. Budeme-li věřit, a já věřím, že nám Bůh plán přichystal, je úžasné, že nám k tomu dal také nástroje, abychom toho dosáhli. Nástroje jsou např.: talent, charakter, intelekt, touha, tělesná konstrukce, příležitosti, zkoušky života atd.
Vzpomínám si na svůj dřívější život. Tápala jsem úplně mimo. Jako každý člověk, dostala jsem do duše (do vínku) mnoho darů. Mezi nejvýraznější od raného dětství patří např. talent učit, talent vášně pro zdraví, talent inspirace a komunikace, talent úsudku, talent tvořivosti a bystrost. Zkrátka jsem se měla nejspíš stát něco jako učitelka, lékařka, obchodnice… jenže jsem nevěřila, že nějaké nadání poukazuje na směr našeho plánu života. A jelikož máme svobodnou vůli, vystudovala jsem raději šílené ekonomické křivky, právní odstavce a zavřela se do kanceláře. Co na tom, že i tam mne zvolili zdravotníkem nebo později vzdělávacím garantem dalších pracovníků.. stále jsem to prostě nepochopila, až jsem z toho onemocněla. Spadla klec. Ztratila jsem tedy ze dne na den MOC nad svým životem. „Bože, jestli existuješ, tak to vyřeš, na tohle já nemám!“, volala jsem v beznaději.
Do cesty mi přišla firma LR Health & Beauty… a zase to přišlo… někoho učit o aloe vera, někoho zapalovat pro zdraví tělesné, duševní i ekonomické, komunikovat, vést skupinu, školit, přednášet. Že by druhá šance? „Ale Markét, tolik let studia, to nemůžeš zahodit!“, vysvětloval mi rozum. Nádech výdech, rozhodnutí, prásk. Uchopila jsem tuto možnost a jsem za to ráda. Moje první životní odvaha mentálně odseknout staré a nefunkční. Zavřít ústa rozumu a poslechnout srdce, pokusit se ohnout realitu v můj prospěch a být šťastnější.
Věřím, že kdybychom tohle přijali a každý se s odvahou zaměřil na svůj jedinečný životní plán, byli bychom šťastní, prosperovali bychom a naše životy by vypadaly jinak. Je to vlastně jako ve Werichově písni: “Ten umí to, a ta zas tohle. A všichni dohromady uděláme moc!”
Jenže víra chybí. Navíc naše mysl se neumí zastavit, je neustále rozptylována, necítíme své srdce. A když sem tam něco zachytíme, máme nahrané negativní programy. Zjistila jsem, že mysl je potřeba vědomě obnovovat. Každý den, je to práce, je potřeba se pro tento krok rozhodnut a naplánovat to. A to se děje bdělostí, vědomým rozhodováním a hlídáním každodenních kroků. Třeba čím a kým se člověk obklopuje, co čte, co sleduje, nad čím přemýšlí. Je to duševní práce, která nikdy neskončí. S pomocí Boží tedy kupředu!
Jak to máte vy? Přeji vám krásný, šťastný a naplněný život plný zdraví a radosti. Jsme jedineční a důležití, všichni. Máme moc. Zdraví vás Markéta Kopčilová.
