Radostné srdce – nejlepší lék, ztrápený duch je kostižer. Přísloví 17:22, Bible 21
Téměř každý člověk se ve svém životě dostane do situace, kdy nemá radost ze života. Cítí se zbytečný. Má pocit, že jiní lidé mají životy lepší. Mysl je napadena marností. K čemu je takový život? Následně upadá do sebelítosti a nenávisti vůči sobě i světu.
Dnešní člověk není vychováván k moudrosti. Není šťastný už od základu, tj. nemá radost už jen z jednoduché vlastní existence, ze svého daru života. Byli jsme naprogramováni na radost omezenou. Totiž spíše zaplacenou vykonáním nějakého úkolu.
Nedávno jsem se dívala na fotografie našich synů, když byli malí. Neustále se radovali. Moje maminka takovému stavu říkala, že se mají kluci k světu. Děti každý den něco objevují, smějí se, všimnou si mravence a vše vyzkouší. Později však tento oheň vyhasíná.
Fenomén ztráty radosti je předmětem bádání co je lidstvo lidstvem. V současné době neurologové, psychiatři, psychologové, koučové – všichni si lámou hlavu, jak navrátit člověku radost. Problém je ten, že většinou se podaří navodit radost pouze krátkodobou. A díky i za to!
Vyvinuli jsme různé metody. Pečujeme o mozkový metabolismus výživou, trénujeme techniky sebemanipulace na principu plastického mozku, přesvědčujeme mantrami mozek, aby byly myšlenky pozitivní, sytíme se příběhy úspěšných. Zaměřujeme se na cíle a určujeme si při jejich dosažení sladké odměny. Proč? Pro trochu radosti! To vše jsou zajisté vynikajicí vědecké metody a díky Bohu za ně! Sama je každý den využívám. Ale současně vnímám, že mají jeden problém… děláme je svou vlastní silou. A když se síla vyčerpá, objeví se opět krize.
Radost sídlí v duši
Ráda se věnuji biblické meditaci. Při jedné takové jsem vnímala vnuknutí, že radost není třeba silou vytvářet, nýbrž je potřeba ji vírou objevit. Radost sídlí v duši. Bůh nám ji vložil jako dar do duše. Je naše, je přirozená a je nám k dispozici. Není vázána na úkol, je vázána na samotný dar života.
Velmi často k takovému poznání dozraje člověk, který ztratí životní stabilitu. Nejčastěji jde o ztrátu zdraví. Nebo když zažije strach o dítě či prožije životní šok s dobrým koncem. Takový člověk se probudí a dokáže se radovat z každého dne. Nemusí se o to svou silou nijak snažit. Je vděčný přirozeně. Poznává hojnost ve zdánlivých maličkostech.
V Bibli najdeme mnoho rad, které člověka vyzývají k neustálé radosti. Motiv této biblické výzvy sice vede ke křesťanské radosti z vykoupení, ale obecně lze tuto výzvu použít i v našem přirozeném životě.
Nějak vnímám (můžu se mýlit), že nejlepších úspěchů dosahujeme až tehdy, když dokážeme uvidět úspěch už jen v tom, že žijeme! Člověk se uvolní. Emoce radosti, vděčnosti a pokory mají tak vysokou vibraci, že v tomto vnitřním stavu teprve hoří oheň pro další životní plány.
O radost je možné pečovat. V Bibli čteme výzvy k tomu, aby si člověk chránil své srdce. Je důležité ladit se na lásku. Obklopovat se uměním, přírodou, krásnou hudbou, literaturou, pěknými vztahy, kladnými myšlenkami, modlit se. A hlavně to vše také sám vytvářet. Kdo něco tvoří, automaticky objevuje svou roli. Poznává svůj jedinečný význam, uvolňuje duševní dary. Chápe svůj úkol. Zde startuje smysluplný život a mizí marnost. Člověk se uzdravuje.
Objevená vnitřní radost je hluboký duchovní aspekt, který souvisí s trvalým pocitem spokojenosti a štěstí. Centrem naší mysli je duše a proto o Ni musíme pečovat.
Stejně tak ale musíme pečovat o fyzické orgány – mozek a střeva. Máme se chovat tak, abychom neničili biologické procesy, nezabíjeli mozkové buňky, které pomáhají přinést světu to, co je do nás vloženo. Zde si pomáháme zdravým životním stylem, trénujeme mozkové spoje, posilujeme pravou i levou hemisféru, pečujeme o kvalitní hormonální hladinu, zdravě jíme, sportujeme, dobře spíme…
Přeji nám všem hodně radosti.
Podobné téma
