Důvodů může být mnoho, ale ty zkoumat nebudu. A už vůbec nemám zájem sahat vám do svědomí. Někdo si krátí pracovní čas kafíčky, jiný cigárky s kolegy, další propálí čas na sociálních sítích. A pořád nemáte nic hotovo?
Ok, dost teorie, vás zajímá řešení! Dám vám konkrétní příklad z praxe. V naší firmě Firestarter tvoříme každý den mnoho multimediálních projektů. Malých, na kterých pracujete třeba jen dva dny, velkých, které trvají měsíce, dlouhodobých, kde je to již mnohaletá spoluprác nebo jsou to jen mikrokampaně na pár hodin práce denně. Podstatné je, že se tato práce vzájemně překrývá, takže nikdy nevidíte okamžitý výsledek. A to je sakra frustrující stav! My na to ale máme řešení. Ale pozor! Nemyslím si, že je tato metoda aplikovatelná uplně v každé firmě nebo na každém projektu, dobře zvažte, zda si můžete takové nastavení mysli dovolit.
Musel jsem už xykrát takto korigovat náladu ve firmě u kolegů, a co hůř i sám u sebe. Dlouho jsem hledal cestu jak z toho ven. Častější pauzy na cokoliv – kafe, čokoláda, svačina. Chodil jsem na balkon tzv. kalibrovat oči, jak tomu říkají kolegové ve střižně. Ano, sedět celý den za monitory počítačů dá očím opravdu zabrat, takže je třeba něco nakoukat do zeleně. Ale to taky nebylo „to ono“. Utíkal jsem na chat Facebooku, lustroval jsem novinky na Linkedin, nic však nebylo dost dobré. Pořád bylo nekonečně mnoho úkolů na všech pracovních tabulích, které máme v různých místnostech, práce neubývala, naopak.
A pak jsem si řekl… hlavně se nepodělat. Chce to vidět drobné úspěchy! Obrátil jsem pracovní postupy opačně! Ty nejsložitější úkoly prostě musely zůstat stát opodál. Věřte, že takové managerské rozhodnutí není jednoduché, protože dobře víte, že ty největší věci vám přináší nejvíce peněz od největších klientů – to je logické. Jenže z praxe zase víme, že ty největší firmy díky svým zdlouhavým schvalovacím procesům tak nekvaltují. Takže dáte přednost těm menším. Víme, že dlouhodobě nejde udržet „blbou náladu“, takže drobné úspěchy jsou perfektní metoda jak z toho všeho ven, jak stimulovat team a především sebe sami. Takže výsledek? Najednou byly za den třeba dvě hotové věci a všichni měli radost. Další den se pokračovalo v rozdělané práci na něčem daleko větším, a i když každý věděl, že další týden bude mít „na stole“ ten samý velký projekt, pocitově jsme měli už „hotovo“.
Možná je to ta nejsnažší cesta, jak si uklidit v práci rozdělané projekty. Když toho totiž máte už skutečně nad hlavu, může se lehce stát, že propadnete panice a neuděláte vůbec nic. Nebo vůbec nic pořádně. Neobjevil jsem Ameriku, jen si zlehčil pracovní život. Někdy prostě stačí mít drobné úspěchy!
