Ráda bych se s vámi podělila o můj silný a velmi emotivní zážitek. Jde o setkání, které nemohu dostat jen tak z hlavy. Nedávno k nám do protetické firmy přijela pacientka až z dalekých Čech. Jedná se o mladou slečnu krutého osudu, které nikdo nedával velkou šanci na přežití, lékaři jí zjistili nejtěžší formu meningokoka. Jmenuje se Tereza Bártová a přišla o obě nohy v oblasti bérce, chybí jí prsty na rukou, je po transplatnaci ledviny. No, je toho celkem dost. Chcete litovat? Chyba! Můžeme litovat maximálně sami sebe, pokud nedokážeme najít cesty k pestrému životu. Tato žena dokázala toto:
– stojí na obou nohách
– má státnice na vysoké škole
– vrací se zpět ke sportům, který se věnovala před amputací
– čiší z ní nesmírná energie, motivační aura
Nedokážete si představit, jakou mám radost, že jsme jí mohli pomoci. Odvezla si speciální protézy na běhání, dále pracujeme na protézách pro jízdu na kole. Plníme jí sny. Ale největší práci na tom všem koná Ona! Rohodnutí, vůle, dřina, vize! Současně jsem si opět uvědomila pohled dítěte. Moje malá dcera při pohledu na ni neřešila otázky proč nemá nohy, prsty… řešila radost z toho, že již brzy bude mít své nožičky. Ano, děti neřeší, co nejde, řeší, kdy už to bude. Možná bychom se mohli poučit i my. Setkání mi dalo obrovský zdvižený prst k tomu, jak si ještě více vážit života a zdraví. Protože tato slečna se vyhrabala z úplného dna a pravdu projevuje velkou úctu k životu. Snaží se dělat aktivity jako dělala před onemocněním. Dejme si ruku na srdce! Jak my sami pečujeme o naše zdraví? Uvědomujeme si, že zdraví máme jen jedno? To, jak se o něj budeme starat a pečovat, to se odrazí v tom, co si budeme moci dovolit ve své životě. Setkání se zmíněmou slečnou je pro mne inspirací a nemohu se dočkat, až ji uvidím také na kole.