Tip na čtení: Svátky ošklivých lidí

Jestli se cítíte v těchto horkých dnech nekomfortně, máme pro vás knížku, ze které vás bude doslova mrazit. Není to určitě tip na lehké letní čtení románku do kabelky. Tato kniha je vyloženě pro fanoušky drsné severské literatury, která je u nás čím dál více populární.

Svátky ošklivých lidí autora Jona Svärda jsou mrazivým psychologickým thrillerem, odehrávajícím se ve dvou naprosto odlišných společenských a sociálních prostředích. 
Ve výšinách života těch nejmocnějších naší planety v krásném alpském prostředí a v pekle oblasti, označované jako no-go zóna, která se nachází kdesi za Stockholmem. 
Prostředníkem mezi těmito dvěma světy se stává hlavní hrdina, mladý novinář Peter Blyg. Svým rozhodnutím napsat, jako svou první profesionální reportáž ze Söt domstol (Sladkého dvora, jak se oblast nazývá), spouští sled událostí, na jejichž popisu čtenáři odhalují zločinné počínání organizovaných gangsterů, ale i globální plány těch, kteří bdí nad osudy prostých smrtelníků nástroji velkého byznysu. Zlehka je z obsahu cítit závan mocenského experimentu/záměru známého dnes pod názvem Nový světový řád.

Kontrast neomezených možností globální smetánky a odevzdanost lidí padlých do bezcitného světa řízeného plánu a násilí, je v tomto románu popisem rozporuplnosti lidské společnosti. Obchod s orgány, znásilňování, vydírání, zabíjení v tom nejstrašnějším stylu a proti tomu bohatě vyzdobená sídla, neomezené finanční prostředky, společenské možnosti a obnoustranně prospěšné kabinetní dohody. 
Přesně tak slaví oškliví lidé svátky svých životů. Krásou a nasilím!

Na podzim ltošního roku vyjde také audioverze tohoto bestselleru v interpretaci Michala Gulyáše! V příštím roce se můžete těši na Svärdovu další knihu s názvem Zpívej a krvácej© (Jon Svärd&company). Letošní rok je vůbec ve vydavatelství Audios.cz ve znamení prvotřídní severské literatury. Příště vás seznámíme s bestsellerem Malene Rydhal: Šťastný jako Dán, na který zakoupilo vydavatelství výhradní práva.

 

Ukázka z kinhy Svátky ošklivých lidí:
Kondonak se posadil do křesla a řekl do sluchátka
spokojeně: „Dobře, Bjorne, nejspíš přijde okamžik,
na který čekáme.“
„Přesuneme ho k vám?“
„Rozhodně ho připravte.“
„Jistě, Arthure,“ ve sluchátku se ozvalo pokašlání,
které Kondonak pochopil jako předěl k jinému tématu.
„Něco ze států?“ zeptal se, ačkoliv znal odpověď.
„Ano. Směřují to ke konfliktu.“
„Vím.“
„… Riziko se stupňuje. Půjdou zase i po vás. I po mně.“
„Po mně jdou celý život. A vy jste si už zažil taky svoje.“
„Začali na tom pracovat…“

„Taky jsem se o pár věcí postaral.“
„Máte naprostou jistotu, Arthure? – Můžu udělat něco
navíc?“
„Vydržte.“
„Vyhovuje jim ten africký chaos. Je to jedna z podpůrných
akcí. Už se začíná i mezi lidmi vyprávět, že v Evropě
prosakuje atmosféra jako před druhou světovou válkou.“
„To vidí i ty blbé ovce, o co jim jde. Uplně se zbláznili.
– Těm nenažraným zmetkům nedochází, kolik atomového
arzenálu je v rukou živočichů s banálními potřebami.
Mají geny svých dědečků, ale rozum kybernetického
analfabeta. Jestli někomu rupnou nervy, máme tu celosvětovou
polízanici. Ani si nechci představit následky.“
„Nedomluvíte se s ostatními?“
„S kým?“ zeptal se Arthur důrazně a dodal: „A na čem?
– Rozmnožili se jako krtci. Můžeme jen vyvolat masový
odpor. – Když říkám masový, tak to musí být polovina
zeměkoule, aby se jim zastavila krev. A pak je zaženeme,
kam patří. Na to je třeba přípravy. – Nemyslete si, že
zahálím…“
„Vím.“
„Podplatili řadu lidí z toho evropského myšího doupěte.
Vyhrožují dokumenty, které na ně mají… Demoralizují
tu přebujelou a nabubřelou chátru,“ rozčílil se tiše starý
pán, „Než se ten byrokratický aparát pohne…“

„Evropa to neustojí. Korumpují figurky v čele. Cpou
tam svoje lidi,“ poznamenal Axelsson.
„Se západní Evropou je ámen. Rozlučte se, Bjorne, se
svým Švédskem jako já se svým Německem a moje Clair
s Francií… Tradiční západ umírá. – Možná udržíme východní
Evropu. Postavíme val a oddělíme zrno od plev.
– Použijeme naše bývalé nepřátele proti bývalým přátelům.“
„To není špatný plán.“
„Špatný, nebo dobrý…? – Opožděný. Musíme zastavit
jejich bankovní postup. Také… továrnu na Virtoaptu jsme
měli stavět už letos.“
„Tyhle věci se, Arthure, nedají urychlit.“
„Já vím.“
„Konkurence není ani v polovině. Máme obrovský náskok.
Masivní investice do výzkumu se vyplatily. Do roka
stavíme továrnu a pak už…“
„Rozumím. Nikomu ale nevěřte, Bjorne. Konkurence
nespí a naši spojenci umějí obětovat své lidi. Udělají to
znovu.“
„Koho případně obětujeme my?“ položil Bjorn
Axelsson ironickou otázku.
„My možná obětujeme západní Evropu,“ odpověděl
zcela vážně Kondonak. „Nakonec nám jednoho dne zase
ponese zlatá vejce. To tady ale já už, zaplať bůh, nebudu.“
Nastalo ticho, jako by poslední věta na druhé straně
telefonického spojení Axelssonovi vzala veškerou energii.
„Stejně nám to jednoho dne všechno spadne na hlavu.“
Kondonak ještě chvíli počkal a pak jen suše pozdravil:
„Na shledanou.“
Zamáčkl červené tlačítko na mobilním telefonu značky SWoGA.

Předchozí Příspěvek
Další Příspěvek
error: Content is protected !!