Mnoho lidí, včetně mne, chodí někdy večer do postele s tím, že nemá uspokojivý pocit ze splněných úkolů daného dne. Tedy pokud jsou vůbec úkoly stanoveny! Ups! Někdy mám pocit, že se necháme příliš ovládat okolnostmi kolem nás, namísto toho, abychom okolnosti sami ohýbali v náš prospěch. Proč to neděláme? Je to pohodlnost? Nebo je to tím, že nás to nikdo neučil? Nebo slabou vírou v to, že je Božím plánem, aby každý člověk za pomoci svého talentu, charakteru a tužeb svou realitu vytvořil? Kolo světa se točí a my jako bychom se nedokázali vymanit z té odstředivé síly, která nám drtí duši. Ovocem takové stavu je pocit životního zmaru, úzkosti a deprese, neprojeveného talentu, člověk má pocit že je tam, kde nemá být, neví co dělat, kam jít, neprosperuje jak by mohl, cítí se duševně mrtev. A to se následně projevuje na tělesné úrovni v podobě nemocí.
Dříve jsem si myslela totéž. Vůbec jsem netušila, jakou MOC má každý člověk. Ano, člověk je mocný a je dokonce jeho úkolem svou moc rozeznat, rozvinout a použít pro sebe i společnost. K tomu, abychom to dokázali, potřebujeme UVĚŘIT, že člověk je zmocněn žít podle svého unikátního osobního plánu života, který máme ve svém srdci přichystán společně s osobními nástroji, které nám v tom pomohou. Nástroje jsou: talent, charakter, tužby, příležitosti, zkoušky života atd.
Vzpomínám si na svůj dřívější život. Byla jsem úplně mimo. Jako každý z vás, dostala jsem do mé duše (do vínku) mnoho darů. Mezi nejvýraznější od raného dětství patří talent učit, talent vášně pro zdraví, talent inspirace a komunikace, talent úsudku, talent tvořivosti a bystrost. Zkrátka jsem se měla nejspíš stát něco jako učitelka, lékařka, obchodnice… jenže jsem nevěřila, že nějaké nadání poukazuje na plán života. Vystudovala jsem tedy ekonomické křivky, právní odstavce a zavřela se do kanceláře. Co na tom, že i tam mne nějak sami udělali zdravotníkem nebo vzdělávacím garantem dalších pracovníků.. stále jsem to prostě nepochopila, až jsem z toho onemocněla. Ztratila jsem tedy ze dne na den MOC nad svým životem. „Bože, jestli existuješ, tak to vyřeš, na tohle já nemám!“, volala jsem v beznaději.
Do cesty mi přišla firma LR Health & Beauty… a zase jsem u toho byla… někoho učit o aloe vera, někoho zapalovat pro zdraví tělesné i ekonomické, komunikovat, vést skupinu, školit, přednášet. Že by druhá šance? „Ale Markét, tolik let studia, to nemůžeš zahodit!“, volal rozum. Uchopila jsem ji však a jsem za to ráda. Moje první životní odvaha odseknout staré a nefunkční. Zavřít hubu rozumu a poslechnout srdce, pokusit se ohnout realitu v můj prospěch.
Věřím, že kdybychom tohle všichni přijali, neporovnávali se a každý bychom se zaměřili na své osobní nitro a našli svůj plán, žili bychom šťastněji, prosperovali bychom a naše životy by vypadaly jinak. Jenže víra chybí. Navíc naše mysl se neumí zastavit, je neustále rozptylována, „neslyšíme“ své srdce. A když sem tam něco slyšíme, máme nahrané destruktivní programy. Zjistila jsem, že mysl je potřeba vědomě obnovovat, je to práce, je potřeba se pro tento krok rozhodnut a naplánovat to. A to se děje vědomým rozhodováním a hlídáním takových kroků, jako třeba čím a kým se člověk obklopuje, co čte, co sleduje, nad čím přemýšlí. Je to duševní dřina a nekonečná story. S pomocí Boží tedy kupředu!
Jak to máte vy? Přeji vám krásný, šťastný a naplněný život plný zdraví a radosti. Jste jedineční a důležití. Máte moc. Zdraví vás Markéta.
