Když změna buší na dveře (a my se bojíme otevřít)

Říká se, že jedinou životní konstantou je změna. Svět, naše tělo, náš nervový systém je jako neustále se měnící améba. Každá vteřina je ztělesněním jedinečnosti a každý následující okamžik nabídne, s přesností měnícího se kaleidoskopu, naprosto jiný obrázek celku. Pokud by změna ustala, znamenalo by to jediné – smrt organismu. A zřejmě i poté se bude Vesmír dál a dál vyvíjet a proměňovat.

ZMĚNA JAKO HROZBA
Proč jsou změny v našem životě tak nevítané? Proč raději prodlužujeme agónii v nepohodlí, než abychom přirozeně udělali to, co se v přírodě děje dnes a denně: přizpůsobili se vývoji? Proč je pro nás změna takovou hrozbou?
Odpověď je velmi jednoduchá: protože postrádáme důvěru. Náš zkušenostní systém není nastaven na představu, že to nové co přijde, je pro naše nejvyšší dobro a k našemu prospěchu. Naopak, vzhledem k neustálým latentním obavám, které v sobě živíme, podvědomě počítáme s tím, že změna přinese ještě větší komplikace, než v jakých momentálně vegetujeme. Což vzhledem k nekonečnému řetězu změn znamená, že z toho sotva vyvázneme se zdravou kůží.

ČÍM ZAČÍT?
Pravda je, že změnám se nelze vyhnout (tedy pokud se za každou cenu nechceme vyhnout něčemu, co je obecně nazýváno život), proto je dobré začít trénovat: vzít jejich existenci na vědomí a tak trochu i do vlastních rukou. Než přijdou ty velké a zásadní změny, můžeme trénovat svou flexibilitu tím, že si svobodně začneme způsobovat změny drobné.
Pokud se změn bojíte, začněte něčím málo významným. Dejte klíče na jiné místo. Předělejte si obsah skříněk v kuchyni. Udělejte si pořádek v šatníku a vyřaďte oblečení, které jste na sobě neměli více jak 2 roky.
Jako odměnu za prokázanou odvahu obdržíte darem několik cenných zjištění, a sice jak moc lpíte na starých (chápejte nefunkčních) pořádcích, jak moc se v životě pohybujete nepřítomně, tzv. na autopilota a do třetice, jak hluboce je ve vás zakořeněná představa, že cokoliv změníte, obrátí se proti vám. A jako bonus přijdete na fakt, že všechna tato zjištění přímo generují strach ze změn.

AŽ PŘIJDOU TY VELKÉ ZMĚNY
Jsou pochopitelně změny a změny. Měnit si denně čisté prádlo určitě nedělá takový problém jako změnit práci, bydliště nebo silně zajeté osobní stereotypy. Rozdíl je v tom, že malé změny většinou iniciujeme sami a ty velké přicházejí bez ohledu na naše mínění o nich.
Tak jako se obměňují buňky v těle a proměňuje krajina, ani nám se nečekané změny nevyhnou. Neznamená to, že bych na vás přivolávala katastrofy, ale všichni jsme poměrně nedávno na vlastní kůži zažili, jaké to je, když nám někdo, respektive něco, udělá čáru přes rozpočet.
Naštěstí jsme připraveni, trénovali jsme. Byt je přeskládaný, šatník obměněný, poličky přerovnané. Takže vzhůru do víru změn.

DŮVĚRA, VÍRA, VDĚK
To první, co výrazně ulehčí proces adaptace na nové podmínky je vědomí toho, že změny jsou tu vždy pro naše dobro a růst. Pokud se zrovna nacházíte v akutní fázi rozchodu nebo jste právě dostali vyhazov, je pochopitelně těžké udržet si optimistickou víru v dobro. Všechno potřebuje svůj čas. Jestliže ale neupadnete do pocitu oběti, který generuje další životní situace vyvolávající pocit bezmoci, můžete s odstupem času nečekanou událost ocenit a proměnit v příležitost k vlastnímu výraznému posunu.
To další, co pro zdravý průchod změnou potřebujete změnit, jsou vlastní pochyby o tom, že to všechno zvládnete a ustojíte. Cokoliv, co je v našem životě aktuálně přítomno, je odrazem naší síly a kondice. Stejně jako víte, že máte plíce a nepochybujete o své schopnosti dýchat, zkuste si na chvíli představit, že nebudete pochybovat o své síle a adaptabilitě. Ó, jak jednoduché by pak bylo zvídavě následovat změny v životě!
A do třetice: to, co stav paralýzy a bezmoci spolehlivě promění na příležitost k růstu, je vděk. Je jedno, kdo nebo co může za to, že staré končí. Bylo to tu a my se můžeme rozhodnout buď pro hysterický záchvat nebo pro upřímné poděkování, že jsme měli tu čest a byli tím po určitou dobu obdarováni.
Uprostřed procesu změny není čas ani možnost na hodnocení, respektive, vždy by bylo negativní. Soustřeďte se na přítomnost, čiňte jednotlivé důležité kroky a až projdete touto nepohodlnou, ale často velmi objevnou stezkou, hluboce se potěšíte pohledem na místo, kam vás to zavedlo.

CHYŤ ZMĚNU ZA PAČESY!
Takže co udělat, až změna vyvalí dveře z pantů? Prosím, zkusme nepanikařit. Nenechme se zahltit prvotním dramatem, že to zaběhnuté končí a s tím nenávratně mizí i náš smysl života. Se vší pokorou vzdejme díky a dejme šanci tomu, co se nám dere do života.
Pokud je pravda, že jakákoliv změna je k lepšímu, pak přestaňme vzdorovat a dopřejme si něco lepšího než co bylo doposud k mání. Ve skutečnosti totiž nemáme ani tušení, jaký bude mít změna průběh a kam nás zavede. Můžeme si ji vymodelovat pomocí katastrofických scénářů, nebo můžeme „jen“ zůstat otevření a v důvěře, odhodlaní chytnout příležitost k lepšímu a naplněnějšímu životu za pačesy.

Předchozí Příspěvek
Další Příspěvek
error: Content is protected !!