Magda Chromá Gažová: Dva doktoři a nemají ani na záclony!

S Magdou Chromou Gažovou jsem si povídal o její životní cestě z Brna, přes Francii do Bystřice pod Lopeníkem. Tedy do hor, o cestě za čistým vzduchem a nezničenou přírodou, do velmi velmi specifického kraje. Co ji přinutilo opustit rodný kraj? A co ji tak táhne k Francii?

Ahoj Magdo, můj dnešní cíl je přiblížit tvou osobu celému světu. Takže začnu filmovou hláškou z Dědictví aneb kurvahošigutentag: a paní doktorko, vy jste doktorka?
Ano :), doktorát jsem obhájila po studiích na Vysoké škole veterinární v Brně, kde jsem se narodila a bydlela až do ukončení vysoké školy. Za ta léta v Brně jsem moc ráda, protože prožité dětství i studia tady bylo pro mě šťastné období. Pan Werich říká, že tam, kde jste hráli kuličky, tam je váš domov. A že jsme se těch kuliček nahráli. Dětství, to byl domov, kde jsem cítila lásku rodičů a sourozenců, a také to krásné teplo domova. Byla to i školní léta na základce, kde se otevřela výběrová třída s rozšířenou výukou francouzského jazyka a já jsem přišla ve druhé třídě domů a řekla jsem rodičům, že se chci učit francouzsky. Ani nevím, proč mě to napadlo.

Dnes je obrovský přetlak studentů, vysokoškoláků, kteří po vystudování nemají nebo dokonce nechtějí mít uplatnění ve studovaném oboru. Ty jsi naopak pro zvířata a studium “hořela”. Jaké to byly roky na výšce?
Vysokoškolská léta měla pro mě dvě tváře. Ta jedna byl bezstarostný studentský život. Pořádaly se různé akce sportovní, kulturní – k těm patřily i proslulé veterinární večery v hospodě na brněnské přehradě, kde hrála kapela Barel rock, která byla složená ze studentů veteriny. Ta druhá tvář bylo studium veterinární medicíny a příprava na zkoušky z anatomie, biologie, mikrobiologie atd. Přednášely nám většinou osobnosti, předávaly nám své hluboké odborné znalosti a někteří z nich i životní moudro. Z obojího čerpám dodnes. Byla to i dřina a odříkání ve zkouškovém období, týdny příprav na zkoušky, kdy před vámi je hromada skript a knih a vy nechápete, že to vše musíte dostat do hlavy, a také to v ní udržet. Prožívala jsem úspěchy i neúspěchy. Naučíte se přijímat obojí, to vše patří k životu, který nás posunuje. S odstupem času zapomenete na to špatné a já jsem vděčná za své medicínské vzdělání a setkání  se skvělými lidmi, kteří mi do života dali opravdu hodně. Brno mám ráda, zůstalo v mém srdci, vracím se tam a vracet budu stále.

Brno tady skloňujeme od počátku, ale náš čtenář musí správně pochopit tvůj, jak to nejlépe říct… chronický vztah k Francii. Co tě na této zemi tak přitahuje?
Francouzština a má láska k Francii se prolíná mým celým životem. Už na devítiletce, kdy jsme u plánu Paříže odříkávali naučené památky, jsem měla sen navštívit Paříž. Za tím snem jsem si šla. Podařilo se mi vycestovat na pozvání rodiny, se kterou jsem se náhodou seznámila v Polsku, a tak jsem se ve svých 19 letech ocitla v Paříži. Paříž mě okouzlila nejen svými památkami, ale město bylo plné světel, francouzský šarm a pařížskou módu jsem vnímala na každém kroku, poznávala jsem výbornou francouzskou kuchyni. Návrat domů, za železnou oponu, kde nebyla šance znovu vycestovat do západní země, nebyl snadný. Potom jsem dlouhou dobu žila jen ze vzpomínek, udržovala jsem si znalost francouzštiny, kupovala knihy v antikvariátu, poslouchala francouzské šansony a překládala si je. Až po sametové revoluci jsem se do Francie vrátila v rámci svých postgraduálních studií. Byla jsem dva měsíce na stáži ve Francii. Tato stáž mě velmi obohatila a posunula v mém oboru veterinářky ve specializaci na hygienu potravin, a také mi zásadně rozšířila životní obzor. Viděla jsem jiný způsob chovu zvířat a přístupu k zemědělství, navštěvovala jsem farmáře, kochala se na tržnicích úžasnými produkty. Propadla jsem lásce k francouzské kuchyni, která je velmi pestrá, ale i zdravá.

Doslova romantický vztah, ale přesto jsi ve Francii trvale nezůstala. Takže jaká byla cesta z Brna, přes Paříž až do Bílých Karpat?
Po absolvování vysoké školy jsem pracovala v Kostelci u Jihlavy a potom krátce na Vyškovsku, kde jsme i necelý rok bydleli. Zde se nám narodila prvorozená dcera. Bydleli jsme v malé vesnici, ale spokojená jsem tady nebyla. S kočárkem jsem jezdila po silnici a kolem samá pole, ani remízky nenechali. Tehdy jsme se rozhodli, že si najdeme místo jinde. Měli jsme dva základní požadavky. Nejdůležitější pro nás byla příroda a byt. A jak to tak bývá v životě často, náhodou se k nám dostal inzerát, že JZD Bánov hledá dva veterináře,  specialistu na reprodukci a do laboratoře, družstevní byt byl k dispozici v Bystřici pod Lopeníkem. Už ten název obce ve mně vyvolával pěkné pocity. Zavánělo to horami. A hory? To je moje vášeň! Když jsme zjistili, že budeme bydlet v podhůří Bílých Karpat, nezaváhali jsme ani vteřinu. A tak jsme se zanedlouho stěhovali s půlroční dcerou do míst, která pro mě byla zcela neznámá.

No ale Bystřice není žádná “sladká Provance”. Je to zatraceně drsňácký kraj. Takže jsem zvědavý, jak se ti podařilo aklimatizovat.
Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsme vyjeli z Bánova a otevřel se pohled na kopce :). Najednou jsem cítila, že to je ono, že tady budeme šťastni. Manžel nastoupil jako specialista na reprodukci a já jsem byla na mateřské dovolené. Užívala jsem si ji opravdu jako dovolenou. Byli jsme obklopeni nádhernou přírodou a mentalita lidí, tady pod horami, mi byla blízká. Měla jsem srdce na dlani a neuvědomovala jsem si některá úskalí malé vesnice a trochu odlišných pohledů místních lidí. Až později jsem si uvědomila, že jsme byli tak trochu pod drobnohledem zdejších lidí a až po několika létech se ke mně donesly úsměvné vzkazy.

Tak přidej – abych zase pro změnu držel slovník mé profese – nějakou veselou příhodu z natáčení!
Třeba jeden z nich: „Dva doktoři a nemají ani na záclony.” Byla jsem nadšená výhledem z našich oken, a tak jsem nezavěsila záclony, jen krátké draperky, abych si ty výhledy nezakryla. Teď je to už celkem běžné, ale tehdy… Také bylo pro mě úsměvné, že manželovi všichni říkali „pan doktor“ a já jsem byla vždy“ paní doktorová “. Můj tehdejší manžel pocházel z vesnice a velmi rychle splynul s dědinou a jejími obyvateli. Já jsem si myslela, že také, ale až později jsem pochopila, že někteří mě brali trochu jako doktorku z města, která úplně nezapadala do jejich představ. Já jsem byla v Bystřici spokojená, užívala jsem si přírodu a našich dětí. Můj kočárek se přeměnil na terénní vozidlo, jezdila jsem s dětmi do lesa, na bylinky, koupali jsme se na Ordějovské přehradě. atd. Už od narození dětí jsem se zajímala o zdravou výživu, čerpala jsem ze svých studií, mám specializaci hygiena potravin, také z mého studijního pobytu ve Francii, ale i z moudrosti starší generace.

Takže slanina, gule, patenty, zelí ke snídani i k večeři? Ne, počkej, to přirozeně zlehčuji, ale tím spíš chci upozornit na výborné regionální speciality, které znám tak dobře třeba od mé tchýně. Takže co jsi vařila, co tě inspirovalo?
Vařila jsem jednoduchá jídla, první jídlo mých dětí nebyla klasická krupičná kaše, ale připravovala jsem jim ovesnou, sladila jsem medem. Pohanku znaly už od dětství a dodnes je pohanka se slaninou, cibulkou, posypaná sýrem naše oblíbené jídlo. Pili jsme bylinkové čaje, na záhumence jsme pěstovali co se dalo. Domácími vajíčky jsme byli zásobeni dostatečně. Zabijačky jsme také dělali, takže bio strava z vlastní produkce :). S dětmi jsme hodně chodili, později jezdili na kolech na výlety, dcery odmalička sportovaly, lyžovaly, plavaly a jejich hlavní zábavy se odehrávaly venku. Lékaře jsme téměř nepotřebovali, antibiotika a farmaka jsme skoro neznali.

Máš obrovskou životní praxi, jaké jsou pro tebe spojovací prvky mezi zvířaty a lidmi, když se bavíme o zdraví a nemoci?
S domácími mazlíčky toho máme společného víc, než si myslíme. Stejně jako lidé i domácí mazlíčci se dožívají čím dál vyššího věku, zároveň ale mají sklon onemocnět chorobami jako je rakovina a obezita. Lidé, stejně jako zvířata jsou součástí planety Země, a tedy přírody, kde žili a vyvíjeli se. Od zvířat bychom se toho mohli hodně naučit. Zvířata jsou mistry v přežití, jdou vždy cestou nejmenšího odporu, vše ostatní by bylo zbytečnou ztrátou energie a nebavilo by je to. Takové nastavení vložila matka příroda do genetické výbavy nejen zvířatům, ale i nám, lidem. Možná, kdyby aspoň toto jsme znovu pochopili, žilo by se nám líp. My jsme však bohužel v průběhu času ztratili kontakt s přírodou, a tím i lehkost s níž můžeme jít životem, když jsme zdraví a vyrovnaní.

Jak naopak vnímáš člověka v postavení vůči přírodě, zvířatům, ale i vůči druhým lidem. Svět kolem nás nám aktuálně dává dost času a prostoru se zastavit, zamyslet.
Měli bychom přestat sami sebe považovat za středobod všeho dění. Lidský mozek je jedinečný, ale ne až tak JEDINEČNÝ. Proč dělat věci složitě, když to jde jednoduše? Přestali jsme vnímat přírodu, zapomínáme naslouchat moudrosti starší generace. Chováme se bezohledně k přírodě, zvířatům a sami k sobě navzájem. Nejdůležitějším aspektem je výkon, materiální věci se stávají měřítkem naší úspěšnosti. Zapomínáme na obyčejné věci, osobní setkání jsou nahrazena těmi virtuálními, děti ani na venkově už neběhají venku, ale jsou zavřeni doma se svými mobily a počítači. To vše oslabuje naši přirozenou odolnost, prázdnota vede ke zvýšené konzumaci alkoholu a často i k uchýlení se ke drogám. Objevují se civilizační nemoci a psychické problémy. Většinou vše řešíme farmaky, která mají řadu vedlejších účinků, a tak se dostáváme do bludného kruhu. Z toho bludného kruhu se potom těžko vystupuje. A ještě jedna podobnost se zvířaty a důležitá součást mé osoby a tou je pohyb a sport.  Už staří mistři v Číně někdy kolem 6.století si všímali zvířat a napodobovali jejich pohyby. Tímto pozorováním vzniklo cvičení tchaj-ti, které je účinné k prevenci chorob a dlouhověkosti. Pohyb a sport byl a je důležitou součástí mého života. Začala jsem gymnastikou a potom přes vrcholovou atletiku a volejbal jsem se dostala až k tchaj-ti. Každý den ráno si zacvičím. Bez toho bych si neudržela záda v pohodě pro mé toulky po horách.

Dnes už tě ovšem práce veterinářky neživí a řekněme, že se věnuješ jiným pacientům – lidem. Dokážeš poradit s produkty, dávkováním, kontraindikacemi… proč právě produkty LR Health & Beauty?
Jsem už něco málo přes rok v důchodě. Nemám toto slovo moc ráda, třeba spojení starobní důchod ve mně neevokuje nic pozitivního. Já tedy raději říkám, že jsem „svobodný člověk“ 🙂 24 hodin denně času, který si můžu zorganizovat sama. Čas, který trávím s manželem, rodinou a přáteli je pro mě hodně důležitý. Den si nedovedu představit bez svých každodenních procházek do přírody s mým čtyřnohým parťákem. Jaro je přede dveřmi a už teď se ve mně probouzí známý Čapkovský neklid zahradníka. Takže vyžití mám dost, ale stále mě něco pohání dopředu.

Náhoda tomu chtěla, že jsme se po letech potkaly s Markétou Kopčilovou a setkání bylo příjemné. Později jsme se setkaly ještě víckrát. A tak jsem se dozvěděla o LR. Měla jsem respekt k tomu, jak ji produkty LR pomohly zdravotně i k tomu co ve firmě LR dokázala. Ale sama jsem možnost pracovat pro LR dala k ledu. Asi je to tím, že patřím ke generaci, kdy prodej různých produktů přímo  zákazníkovi byl často na špatné úrovni. Jak způsob nabízení, tak i kvalita produktů. Uběhl ovšem nějaký čas a obrátila se na mě kamarádka se svým zdravotním problémem, který klasická medicína neúspěšně léčila antibiotiky a byl to takový nekonečny kolotoč. Vzpomněla jsem si na Markétu a zavolala jí s prosbou o konzultaci. Byla velmi ochotná a řekla mi na věc svůj názor, který získala ze svých bohatých zkušeností v LR a nabídla produkty LR. Nic mi nevnucovala, jen ochotně poradila. Jsem nevěřící Tomáš, jak se říká a než jsem produkty objednala, danou problematiku jsem nastudovala, konzultovala s lékařem. Nakonec jsem vzala vše doporučené. Výsledky se dostavily a já jsem měla radost.

Potom se objevily další problémy, které se mnou rodina konzultovala a pomalu jsem se naučila orientovat v produktech LR. Vzdělávala jsem se na výborně organizovaných seminářích. Vždy mě bavilo vzdělávat se a o zdravý životní styl a zdravou stravu se zajímám nepřetržitě. Už z vlastní zkušenosti jsem si vyhodnotila TOP produkty LR jako je Colostrum, produkty z Aloe Very s kvalitou, kterou jinde budete těžko hledat. Objevila jsem dekorativni kosmetiku a zjistila jsem opět kvalitu, takže jsem byla spokojená. Práce LR partnera je pro mě hlavně další vzdělávání, abych mohla opravdu nabídnout produkt, který je nejen kvalitní, ale i šitý na míru člověka, který ho potřebuje. Není to jen pouhý prodej, čehož jsem se v počátku mylně zalekla. Je to hlavně  o navázání vztahu s člověkem, kterému pomáhám. Zajímám se o problém komplexně, životní styl člověka, strava, pohyb, stres atd, to vše je důležité brát v úvahu, někdy je to běh na dlouhou trať, jindy se dá pomoci velmi rychle. Prodejem produktu, který doporučím má práce nekončí – s klientem jsem v kontaktu. Nedopustím, aby s produktem zůstat sám, neboť jde o produkty živé, na které tělo reaguje, a tak jsem vždy nápomocna v úpravě dávky, vysvětlování a podpoře. Jde o činnost velice zodpovědnou, ale baví mne a naplňuje.

Předchozí Příspěvek
Další Příspěvek
error: Content is protected !!